Co to znamená: ZÁNĚT? I.

Několikrát za život jsem se setkal s tím, že lidé v mém okolí, ať rodina, přátelé nebo jen náhodné mezilidské /méně či více náhodné/ interakce, mají o tomto základním a snad nejčastějším patologickém jevu trošku zkreslené představy a informace. Zánět opravdu není jen zaživa hnijící, deformované, brutálně páchnoucí a nevzhledné „ložisko“ obrovských rozměrů, se kterým se běžně můžeme setkat při exkurzi do televizních ordinací, klinik a nemocnic. Ač se tento termín zdá poměrně konkrétní, bohužel to není až tak jednoduché, zánět za sebou skrývá velké množství medicínské teorie, kterou bych rád jemně naťukl.

Jak to tedy se zánětem je a kde leží ten hluboko zakopaný pes?

Prakticky by se dalo říct, že zánět je evolučně vysoká funkce a soubor všelijakých reakcí  high level organismů (tím myslím převážně všelijaké teplokrevné potvůrky), které reagují a chrání organismus před jakýmkoliv vnějším škodlivým působením. Je velice důležité, že daný podmět musí být opravdu škodlivý pro samotný organismus a také musí být exogenní (tedy vnější). Pokud dojde k porouchání míry nebo síly této reakce a tělo reaguje na podměty, které jsou neškodné nebo dokonce pro tělo vlastní, vzniká úchylka (nejčastěji imunitního systému), která není pro danou existenci běžná (alergie, autoimunitní choroby - k tomu se brzy dostaneme). Ale aby to nebylo tak jednoduché, občas se může stát, že zánět vyvolají i „vnitřní signály“, které ale ve většině případů vznikají poškozením buněk (jejíchž prvotní poškození je většinou zase vnějšího charakteru).

A jaké konkrétní podněty tedy zánět vyvolají?

Dá se říct, že všechny, které tělo nemá rádo, tělo obtěžují, snižují kvalitu funkcí a tělo poškozují. Pro lepší přehlednost a ze zkušeností lékařů byly podměty rozděleny do několika kategorií. Dvě takové hlavní a intuitivní skupiny jsou neživé a živé příčiny.

Logicky mezi neživé patří:

Fyzikální  - teplem a chladem počínaje a ionizujícím (radioaktivním) zářením konče. Všechno co má tento fyzikální charakter a je natolik silné, že je schopno tělo poškodit, se do této kategorie může směle zařadit.

Chemické – kyselinky, louhy a jiné škodlivé „sajrajty“, které rády ničí kůži, sliznice atd.

Mechanické – když někomu manželka upadne na nůž, 3x předem a 5x zády a přežije, můžete si být jistí, že v místě poškození bude tělo reagovat zánětem.

A mezi živé:

Bakterie – zápaly plic, meningitidy, abscesy, záněty močových cest – prostě cokoliv, kde si bakterie najde „své místo“ a začne tam dělat neplechu = vyvolá zánětlivou reakci.

Viry – ty rády napadají a poškozují buňky, a tedy vyvolají odpověď.

Paraziti – nejsem si jist, zda finanční paraziti vyvolají zánět, ale kamarádky z živočišné říše všeho druhu, co si zalezou do nemilých zákoutí určitě ano.

No, a když už máme příčiny poškození, jak se nám vlastně zánět projeví?

Římský starověký lékař Aulus Cornelius Celsus sledoval poškození kůže a pokaždé si všiml stejných projevů a už tehdy tyto projevy popsal /dost dobrý úspěch na starověkého lékaře a fušera do všelijakých oblastí lidské existence/ a proto se jeho jméno traduje u klinických příznaků dodnes – Celsovy znaky. Mezi ně patří: rubor, tumor, calor a dolor.

Rubor – zčervenání místa poškození (např. při bodnutí hmyzem)

Tumor – otok daného místa (taky při bodnutí hmyzem – komáří kousance jsou tak vděčný příklad!)

Calor – zteplání, to se projeví spíš při zánětech větších rozměrů.

Dolor – bolest v daném místě (ano, proto máme záněty tak rádi), ale je opravdu velice důležitá, abychom věděli, že se nám děje něco špatného.

A abych byl spravedlivý, poslední projev zánětu přidal prof. Virchow:

Fuctio laesa  = porucha funkce, když je dané místo poškozené, bohužel nemůže fungovat jako za normálních podmínek.

Všechny projevy zánětu souvisí s tkz. mikroskopickými projevy zánětu a mají  svůj patofyziologický popis, ke kterým se dostaneme v pokračování článku o zánětu.

Tak, i když hodně z vás si asi myslí, že zánět je zákeřný a zlý záporák, co nám jen ubližuje a ničí nás, tak to vůbec není pravda a zánět je jedna z nejlepších funkcí organismu, jak nás ochránit před zničujícím a neustále útočícím prostředím, ve kterém musíme žít.