Makroskopická morfologie sleziny
Slezina je orgán uložený v břišní
dutině. Je umístěná vlevo pod spodními žebry, a to tak, že její dlouhá osa jde
rovnoběžně s 10. žebrem. Slezina se rozkládá od 9. po 11. žebro. Tvarově je
skoro stejná jako ledvina. A dle zkušeností jistého prof. anatomie si ledvinu
se slezinou při pitvě splete celá řada mediků. Rozebírat anatomické struktury
na slezině není cílem tohoto blogu. Slezina je tzv. intraperitoneální orgán,
což znamená, že je ze všech stran obalena pobřišnicí (peritoneem). Dále má
slezina vazivové pouzdro, které je poměrně silné, což má své důsledky v tzv.
dvojdobé ruptuře sleziny.
Cévní zásobení sleziny. Tepny
vycházejí z břišní aorty a přichází jako arteria splenica. To je poměrně silná
tepna, proto má slezina celkem značné zásobení tepennou krví, což úzce souvisí
s funkcí sleziny (vizte níže). Žíla odcházející ze sleziny se nazývá vena
splenica.
Mikroskopická morfologie sleziny
Slezina obsahuje dvojí strukturu.
A to bílou pulpu a červenou pulpu.
Červená pulpa tvoří
většinu sleziny. Obsahuje tzv. Billrothovy provazce. V červené pulpě dochází k
odstraňování starých červených krvinek (erytrocytů). Princip funkce vizte níže.
Autoři se dohadují o tom, zda v červené pulpě krev vyteče mimo cévy nebo ne,
ale většina z nich se kloní k názoru, že je to skutečně otevřený systém, tedy
že krev se dostane mimo cévy.
Bílá pulpa tvoří
ve slezině uzlíky. Bílá pulpa funguje jako imunologický filtr krve.
Jde tedy o to, že sleduje přítomnost bakterií a dalších patologických struktur
v krvi a snaží se je odstranit. (Lymfatické uzliny fungují jako imunologický
filtr lymfy). Jistě víte, že v krvi se vyskytují bílé krvinky, které fungují
jako součást imunitního systému, které právě dávají bílé pulpě její barvu.
Patologická aplikace výše
zmíněného. Jedno z onemocnění, které může slezinu postihnout je tzv. amyloidóza
= ukládání patologického proteinu, tedy amyloidu. Amyloid je ukládán
výhradně extracelulárně. A je rozdíl, jestli je postižena bílá nebo červená
pulpa. Je-li postižena bílá pulpa, je depozice amyloidu jen fokální (=
ložisková) a tento stav se označuje jako ságová slezina. Zatímco
je-li postižena červená pulpa, je depozice difuzní (= rozptýlená). Tento stav
se označuje jako šunková slezina.
Funkce sleziny
Likvidace starých
erytrocytů (=červených krvinek). Jako každá živá bytost, tak i červené
krvinky, tedy buňky, mají nějakou životnost. U lidských erytrocytů je životnost
120 dní. A jako i každý člověk, který zemře, je pohřben, spálen nebo ponechán
na pospas likvidaci přírodní, tak i organismus se musí zbavit svých starých a
nefunkčních krvinek. Červené krvinky mají průměr asi 7 mikrometrů. Typická
vlásečnice (kapilára), kterou se musí každý erytrocyt milionkrát denně
propasírovat, má průměr 5-9 mikrometrů. Jistě každého pozorného čtenáře napadne
následující otázka: Jak je možné, že se erytrocyt procpe někudy, kam se nemůže
vejít. Odpověď je nasnadě: Erytrocyt disponuje specifickými proteiny, které umí
jeho tvar změnit tak, že se takovou kapilárou prorve. Každý protein má ale také
svou životnost. Ve chvíli, kdy protein přestane fungovat, pak přestane být
erytrocyt schopen projít kapilárou a je k ničemu. V takovou chvíli zasáhne
slezina. Erytrocyt, který do ní přijde je vystaven následujícímu testu: musí
projít sítem s velmi malými otvory - zhruba 5mikrometrů. Normální erytrocyt
tudy zcela bezproblému projde, starý, nefunkční erytrocyt nikoli. A tak se
zasekne na tomto sítu. Po sítu se pohybují makrofágy. Mákrofágy jsou buňky,
které jsou schopny pozřít a zničit jiné buňky. Buď "žerou" bakterie,
anebo právě erytrocyty. Starý erytrocyt je tedy zfagocytován (= pozřen
fagocytem) a v makrofágu zničen. Tím se z krve ztrácejí staré a nefunkční erytrocyty.
Na tomto odkazu lze
nalézt pěkné schéma protahujících se erytrocytů skrze "síto":
http://www.drugswell.com/winow/+%20b20/Hematology%20in%20Clinical%20practice-2005/I%20-%20Red%20Blood%20Cell%20Disorders/11%20-%20Hemolytic%20Anemias_files/DA1C11FF1.png
Imunologický
filtr krve. Slezinná bílá pulpa sleduje přítomnost patogenů v krvi a pokud
na nějaké narazí, tak je zlikviduje. Při těžkých infekcích se slezina aktivuje
a může se zvětšit. Tento stav se označuje jako splenomegalie.
(splen = slezina, megalie = velký, obrovský)
Zásobárna
krve. Slezina obsahuje zásobní objem krve, který je možné při zvýšené
potřebě organismu uvolnit pro použití v celém těle. Děje se tak pomocí stažení
pouzdra, které vytlačí ze sleziny přebytečnou krev. Proto nás (tedy ne všechny,
ale mě, přirozeného sportovního antitalenta, rozhodně ano) při běhání píchá v
levém boku. Stejnou funkci mají i játra, z nichž se může takto vytlačit až půl
litru krve.
Krvetvorba.
V embryonálním životě ve slezině probíhá fyziologicky krvetvorba, stejně tak v
játrech. S postupným vyzráváním kostní dřeně dochází k přesunu právě do dřeně.
Nicméně pokud ve dřeni za jakýchkoli důvodů není možné krvetvorbu provádět, je
slezina (a játra) schopná krvetvorbu v sobě znovu obnovit. (Stává se to u
leukémií, nádorů, které metastazují do kostní dřeně, po ozáření,
chemoterapiích, infekcích atp...). Slezina se samozřejmě podle toho zvětší a
opět hovoříme o splenomegalii. Známe případy u chronické myeloidní leukémie
(CML), že slezina zasahovala až nad močový měchýř a vyplňovala polovinu břišní
dutiny. Na tomto odkazu si můžete prohlédnut jednu z největších slezin, která
kdy byla viděna: http://i.imgur.com/o2j6g.jpghttp://i.imgur.com/o2j6g.jpg
Normální slezina by se chirurgovi na obrázku vešla do dlaně. Takto moc se
organismus snaží nahradit krvetvorbu!
