Co to znamená: ZÁNĚT? I.

Několikrát za život jsem se setkal s tím, že lidé v mém okolí, ať rodina, přátelé nebo jen náhodné mezilidské /méně či více náhodné/ interakce, mají o tomto základním a snad nejčastějším patologickém jevu trošku zkreslené představy a informace. Zánět opravdu není jen zaživa hnijící, deformované, brutálně páchnoucí a nevzhledné „ložisko“ obrovských rozměrů, se kterým se běžně můžeme setkat při exkurzi do televizních ordinací, klinik a nemocnic. Ač se tento termín zdá poměrně konkrétní, bohužel to není až tak jednoduché, zánět za sebou skrývá velké množství medicínské teorie, kterou bych rád jemně naťukl.

Jak to tedy se zánětem je a kde leží ten hluboko zakopaný pes?

Prakticky by se dalo říct, že zánět je evolučně vysoká funkce a soubor všelijakých reakcí  high level organismů (tím myslím převážně všelijaké teplokrevné potvůrky), které reagují a chrání organismus před jakýmkoliv vnějším škodlivým působením. Je velice důležité, že daný podmět musí být opravdu škodlivý pro samotný organismus a také musí být exogenní (tedy vnější). Pokud dojde k porouchání míry nebo síly této reakce a tělo reaguje na podměty, které jsou neškodné nebo dokonce pro tělo vlastní, vzniká úchylka (nejčastěji imunitního systému), která není pro danou existenci běžná (alergie, autoimunitní choroby - k tomu se brzy dostaneme). Ale aby to nebylo tak jednoduché, občas se může stát, že zánět vyvolají i „vnitřní signály“, které ale ve většině případů vznikají poškozením buněk (jejíchž prvotní poškození je většinou zase vnějšího charakteru).

A jaké konkrétní podněty tedy zánět vyvolají?

Dá se říct, že všechny, které tělo nemá rádo, tělo obtěžují, snižují kvalitu funkcí a tělo poškozují. Pro lepší přehlednost a ze zkušeností lékařů byly podměty rozděleny do několika kategorií. Dvě takové hlavní a intuitivní skupiny jsou neživé a živé příčiny.

Logicky mezi neživé patří:

Fyzikální  - teplem a chladem počínaje a ionizujícím (radioaktivním) zářením konče. Všechno co má tento fyzikální charakter a je natolik silné, že je schopno tělo poškodit, se do této kategorie může směle zařadit.

Chemické – kyselinky, louhy a jiné škodlivé „sajrajty“, které rády ničí kůži, sliznice atd.

Mechanické – když někomu manželka upadne na nůž, 3x předem a 5x zády a přežije, můžete si být jistí, že v místě poškození bude tělo reagovat zánětem.

A mezi živé:

Bakterie – zápaly plic, meningitidy, abscesy, záněty močových cest – prostě cokoliv, kde si bakterie najde „své místo“ a začne tam dělat neplechu = vyvolá zánětlivou reakci.

Viry – ty rády napadají a poškozují buňky, a tedy vyvolají odpověď.

Paraziti – nejsem si jist, zda finanční paraziti vyvolají zánět, ale kamarádky z živočišné říše všeho druhu, co si zalezou do nemilých zákoutí určitě ano.

No, a když už máme příčiny poškození, jak se nám vlastně zánět projeví?

Římský starověký lékař Aulus Cornelius Celsus sledoval poškození kůže a pokaždé si všiml stejných projevů a už tehdy tyto projevy popsal /dost dobrý úspěch na starověkého lékaře a fušera do všelijakých oblastí lidské existence/ a proto se jeho jméno traduje u klinických příznaků dodnes – Celsovy znaky. Mezi ně patří: rubor, tumor, calor a dolor.

Rubor – zčervenání místa poškození (např. při bodnutí hmyzem)

Tumor – otok daného místa (taky při bodnutí hmyzem – komáří kousance jsou tak vděčný příklad!)

Calor – zteplání, to se projeví spíš při zánětech větších rozměrů.

Dolor – bolest v daném místě (ano, proto máme záněty tak rádi), ale je opravdu velice důležitá, abychom věděli, že se nám děje něco špatného.

A abych byl spravedlivý, poslední projev zánětu přidal prof. Virchow:

Fuctio laesa  = porucha funkce, když je dané místo poškozené, bohužel nemůže fungovat jako za normálních podmínek.

Všechny projevy zánětu souvisí s tkz. mikroskopickými projevy zánětu a mají  svůj patofyziologický popis, ke kterým se dostaneme v pokračování článku o zánětu.

Tak, i když hodně z vás si asi myslí, že zánět je zákeřný a zlý záporák, co nám jen ubližuje a ničí nás, tak to vůbec není pravda a zánět je jedna z nejlepších funkcí organismu, jak nás ochránit před zničujícím a neustále útočícím prostředím, ve kterém musíme žít.

Co to znamená: ZLOMIT SI VAZ?

První ze série článků blogu Small Medical Revue – Co to znamená?

Obsahem tohoto článku je úsloví: zlomit si vaz.

                Téměř každý z nás má ponětí o tom, že zlomit si vaz se týká traumatu v oblasti krku. Tato informace je zcela správná. Nicméně pro plné pochopení je vhodné začít více základními informacemi.

               

                  Co je to vaz? Vaz je terminus technicus morfologie. Latinským výrazem je to ligamentum. Jde obvykle o pásek kolagenních vláken, která ve většině případů spojují dvě kosti k sobě v oblastech kloubů, ale i například dva obratle k sobě. Toto spojení je velice výhodné, neboť je pohyblivé, ale zároveň extrémně pevné. Je známo, že kolagenní vlákna jsou pevnější než ocel. Skutečně byly prováděny pokusy se stejně silnými vlákny kolagenu a oceli a bylo zjištěno, že ocel je méně pevná.

               

                 Zlomit vaz je ve své podstatě nesmysl, protože pružný pásek nelze zlomit, ale maximálně natrhnout či přetrhnout. Čili neměl by být použit termín zlomení, ale přetržení (=ruptura).

               

                  Náš vaz je umístěn v oblasti prvního a druhého krčního obratle. To jsou atlas a čepovec. Tyto dva obratle jsou ve srovnání s ostatními velmi zvláštní, neboť atlas „věnoval“ část své hmoty čepovci, čímž je umožněno kývání a otáčení hlavou na všechny strany. Tato část hmoty atlasu přiřknutá evolucí čepovci se označuje jako zub =dens axis.

 Ale aby nebylo možné pohybovat hlavou všemi směry, je nutné umístit do oblasti zubu čepovce vazy, které budou bránit pohybům mimo bezpečné rozmezí. 

A proč vlastně bránit zubu čepovce, aby se pohyboval, více než je zdrávo? Protože v páteři je mícha, jejíž poškození může vyvolat smrt, nebo poškození motoriky, nebo poškození citlivosti etc. V oblasti prvního a druhého krčního obratle je konec míchy a část mozkového kmene, v němž jsou nejzásadnější centra, která regulují například srdeční frekvenci, dýchání, trávení a mnohé další životně důležité činnosti.

Ve chvíli nějakého traumatu krční oblasti dochází k ruptuře = přetržení vazů, které fixují zub čepovce. Čepovec se v takový chvíli zaboří do míchy a mozkového kmene, čímž je poškodí a dochází ke smrti.

Závěrem tedy je: zlomit si vaz znamená obvykle silné trauma krční páteře, které vyvolá přetržení (nikoli zlomení) vazu kolem zubu čepovce, který svým pohybem poškodí nervové struktury krční míchy, což je neslučitelné se životem.

            

            Jistě víte, že existuje české rčení: „Zlom vaz!“, což pravděpodobně vzešlo z pověry, která říká, že když se někomu přeje štěstí, tak přijde pravý opak, čili pokud někomu přejeme neštěstí, tak také přijde pravý opak. A proto zlom vaz.

        

            Angličané používají: „Break a leg!“, Němci používají: „Hals und Beinbruch!“ (Angličané tedy lámou nohu, Češi a Slováci vaz a Němci obojí.)

    

            A ať už budete lámat nohy, vazy či hole, přeji Vám, aby Vám to přineslo štěstí… :-)

Pokud se Vám článek líbil, prosím, sdílejte :)