Co to znamená - Slezina

Makroskopická morfologie sleziny

           Slezina je orgán uložený v břišní dutině. Je umístěná vlevo pod spodními žebry, a to tak, že její dlouhá osa jde rovnoběžně s 10. žebrem. Slezina se rozkládá od 9. po 11. žebro. Tvarově je skoro stejná jako ledvina. A dle zkušeností jistého prof. anatomie si ledvinu se slezinou při pitvě splete celá řada mediků. Rozebírat anatomické struktury na slezině není cílem tohoto blogu. Slezina je tzv. intraperitoneální orgán, což znamená, že je ze všech stran obalena pobřišnicí (peritoneem). Dále má slezina vazivové pouzdro, které je poměrně silné, což má své důsledky v tzv. dvojdobé ruptuře sleziny.

           Cévní zásobení sleziny. Tepny vycházejí z břišní aorty a přichází jako arteria splenica. To je poměrně silná tepna, proto má slezina celkem značné zásobení tepennou krví, což úzce souvisí s funkcí sleziny (vizte níže). Žíla odcházející ze sleziny se nazývá vena splenica.

         

Mikroskopická morfologie sleziny

            Slezina obsahuje dvojí strukturu. A to bílou pulpu a červenou pulpu.

            Červená pulpa tvoří většinu sleziny. Obsahuje tzv. Billrothovy provazce. V červené pulpě dochází k odstraňování starých červených krvinek (erytrocytů). Princip funkce vizte níže. Autoři se dohadují o tom, zda v červené pulpě krev vyteče mimo cévy nebo ne, ale většina z nich se kloní k názoru, že je to skutečně otevřený systém, tedy že krev se dostane mimo cévy.

             Bílá pulpa tvoří ve slezině uzlíky. Bílá pulpa funguje jako imunologický filtr krve. Jde tedy o to, že sleduje přítomnost bakterií a dalších patologických struktur v krvi a snaží se je odstranit. (Lymfatické uzliny fungují jako imunologický filtr lymfy). Jistě víte, že v krvi se vyskytují bílé krvinky, které fungují jako součást imunitního systému, které právě dávají bílé pulpě její barvu.

            Patologická aplikace výše zmíněného. Jedno z onemocnění, které může slezinu postihnout je tzv. amyloidóza = ukládání patologického proteinu, tedy amyloidu. Amyloid je ukládán výhradně extracelulárně. A je rozdíl, jestli je postižena bílá nebo červená pulpa. Je-li postižena bílá pulpa, je depozice amyloidu jen fokální (= ložisková) a tento stav se označuje jako ságová slezina. Zatímco je-li postižena červená pulpa, je depozice difuzní (= rozptýlená). Tento stav se označuje jako šunková slezina.

Funkce sleziny

              Likvidace starých erytrocytů (=červených krvinek). Jako každá živá bytost, tak i červené krvinky, tedy buňky, mají nějakou životnost. U lidských erytrocytů je životnost 120 dní. A jako i každý člověk, který zemře, je pohřben, spálen nebo ponechán na pospas likvidaci přírodní, tak i organismus se musí zbavit svých starých a nefunkčních krvinek. Červené krvinky mají průměr asi 7 mikrometrů. Typická vlásečnice (kapilára), kterou se musí každý erytrocyt milionkrát denně propasírovat, má průměr 5-9 mikrometrů. Jistě každého pozorného čtenáře napadne následující otázka: Jak je možné, že se erytrocyt procpe někudy, kam se nemůže vejít. Odpověď je nasnadě: Erytrocyt disponuje specifickými proteiny, které umí jeho tvar změnit tak, že se takovou kapilárou prorve. Každý protein má ale také svou životnost. Ve chvíli, kdy protein přestane fungovat, pak přestane být erytrocyt schopen projít kapilárou a je k ničemu. V takovou chvíli zasáhne slezina. Erytrocyt, který do ní přijde je vystaven následujícímu testu: musí projít sítem s velmi malými otvory - zhruba 5mikrometrů. Normální erytrocyt tudy zcela bezproblému projde, starý, nefunkční erytrocyt nikoli. A tak se zasekne na tomto sítu. Po sítu se pohybují makrofágy. Mákrofágy jsou buňky, které jsou schopny pozřít a zničit jiné buňky. Buď "žerou" bakterie, anebo právě erytrocyty. Starý erytrocyt je tedy zfagocytován (= pozřen fagocytem) a v makrofágu zničen. Tím se z krve ztrácejí staré a nefunkční erytrocyty.

                Na tomto odkazu lze nalézt pěkné schéma protahujících se erytrocytů skrze "síto": http://www.drugswell.com/winow/+%20b20/Hematology%20in%20Clinical%20practice-2005/I%20-%20Red%20Blood%20Cell%20Disorders/11%20-%20Hemolytic%20Anemias_files/DA1C11FF1.png

                Imunologický filtr krve. Slezinná bílá pulpa sleduje přítomnost patogenů v krvi a pokud na nějaké narazí, tak je zlikviduje. Při těžkých infekcích se slezina aktivuje a může se zvětšit. Tento stav se označuje jako splenomegalie. (splen = slezina, megalie = velký, obrovský)

                Zásobárna krve. Slezina obsahuje zásobní objem krve, který je možné při zvýšené potřebě organismu uvolnit pro použití v celém těle. Děje se tak pomocí stažení pouzdra, které vytlačí ze sleziny přebytečnou krev. Proto nás (tedy ne všechny, ale mě, přirozeného sportovního antitalenta, rozhodně ano) při běhání píchá v levém boku. Stejnou funkci mají i játra, z nichž se může takto vytlačit až půl litru krve.

                Krvetvorba. V embryonálním životě ve slezině probíhá fyziologicky krvetvorba, stejně tak v játrech. S postupným vyzráváním kostní dřeně dochází k přesunu právě do dřeně. Nicméně pokud ve dřeni za jakýchkoli důvodů není možné krvetvorbu provádět, je slezina (a játra) schopná krvetvorbu v sobě znovu obnovit. (Stává se to u leukémií, nádorů, které metastazují do kostní dřeně, po ozáření, chemoterapiích, infekcích atp...). Slezina se samozřejmě podle toho zvětší a opět hovoříme o splenomegalii. Známe případy u chronické myeloidní leukémie (CML), že slezina zasahovala až nad močový měchýř a vyplňovala polovinu břišní dutiny. Na tomto odkazu si můžete prohlédnut jednu z největších slezin, která kdy byla viděna: http://i.imgur.com/o2j6g.jpghttp://i.imgur.com/o2j6g.jpg Normální slezina by se chirurgovi na obrázku vešla do dlaně. Takto moc se organismus snaží nahradit krvetvorbu!

Co to znamená: ZÁNĚT? I.

Několikrát za život jsem se setkal s tím, že lidé v mém okolí, ať rodina, přátelé nebo jen náhodné mezilidské /méně či více náhodné/ interakce, mají o tomto základním a snad nejčastějším patologickém jevu trošku zkreslené představy a informace. Zánět opravdu není jen zaživa hnijící, deformované, brutálně páchnoucí a nevzhledné „ložisko“ obrovských rozměrů, se kterým se běžně můžeme setkat při exkurzi do televizních ordinací, klinik a nemocnic. Ač se tento termín zdá poměrně konkrétní, bohužel to není až tak jednoduché, zánět za sebou skrývá velké množství medicínské teorie, kterou bych rád jemně naťukl.

Jak to tedy se zánětem je a kde leží ten hluboko zakopaný pes?

Prakticky by se dalo říct, že zánět je evolučně vysoká funkce a soubor všelijakých reakcí  high level organismů (tím myslím převážně všelijaké teplokrevné potvůrky), které reagují a chrání organismus před jakýmkoliv vnějším škodlivým působením. Je velice důležité, že daný podmět musí být opravdu škodlivý pro samotný organismus a také musí být exogenní (tedy vnější). Pokud dojde k porouchání míry nebo síly této reakce a tělo reaguje na podměty, které jsou neškodné nebo dokonce pro tělo vlastní, vzniká úchylka (nejčastěji imunitního systému), která není pro danou existenci běžná (alergie, autoimunitní choroby - k tomu se brzy dostaneme). Ale aby to nebylo tak jednoduché, občas se může stát, že zánět vyvolají i „vnitřní signály“, které ale ve většině případů vznikají poškozením buněk (jejíchž prvotní poškození je většinou zase vnějšího charakteru).

A jaké konkrétní podněty tedy zánět vyvolají?

Dá se říct, že všechny, které tělo nemá rádo, tělo obtěžují, snižují kvalitu funkcí a tělo poškozují. Pro lepší přehlednost a ze zkušeností lékařů byly podměty rozděleny do několika kategorií. Dvě takové hlavní a intuitivní skupiny jsou neživé a živé příčiny.

Logicky mezi neživé patří:

Fyzikální  - teplem a chladem počínaje a ionizujícím (radioaktivním) zářením konče. Všechno co má tento fyzikální charakter a je natolik silné, že je schopno tělo poškodit, se do této kategorie může směle zařadit.

Chemické – kyselinky, louhy a jiné škodlivé „sajrajty“, které rády ničí kůži, sliznice atd.

Mechanické – když někomu manželka upadne na nůž, 3x předem a 5x zády a přežije, můžete si být jistí, že v místě poškození bude tělo reagovat zánětem.

A mezi živé:

Bakterie – zápaly plic, meningitidy, abscesy, záněty močových cest – prostě cokoliv, kde si bakterie najde „své místo“ a začne tam dělat neplechu = vyvolá zánětlivou reakci.

Viry – ty rády napadají a poškozují buňky, a tedy vyvolají odpověď.

Paraziti – nejsem si jist, zda finanční paraziti vyvolají zánět, ale kamarádky z živočišné říše všeho druhu, co si zalezou do nemilých zákoutí určitě ano.

No, a když už máme příčiny poškození, jak se nám vlastně zánět projeví?

Římský starověký lékař Aulus Cornelius Celsus sledoval poškození kůže a pokaždé si všiml stejných projevů a už tehdy tyto projevy popsal /dost dobrý úspěch na starověkého lékaře a fušera do všelijakých oblastí lidské existence/ a proto se jeho jméno traduje u klinických příznaků dodnes – Celsovy znaky. Mezi ně patří: rubor, tumor, calor a dolor.

Rubor – zčervenání místa poškození (např. při bodnutí hmyzem)

Tumor – otok daného místa (taky při bodnutí hmyzem – komáří kousance jsou tak vděčný příklad!)

Calor – zteplání, to se projeví spíš při zánětech větších rozměrů.

Dolor – bolest v daném místě (ano, proto máme záněty tak rádi), ale je opravdu velice důležitá, abychom věděli, že se nám děje něco špatného.

A abych byl spravedlivý, poslední projev zánětu přidal prof. Virchow:

Fuctio laesa  = porucha funkce, když je dané místo poškozené, bohužel nemůže fungovat jako za normálních podmínek.

Všechny projevy zánětu souvisí s tkz. mikroskopickými projevy zánětu a mají  svůj patofyziologický popis, ke kterým se dostaneme v pokračování článku o zánětu.

Tak, i když hodně z vás si asi myslí, že zánět je zákeřný a zlý záporák, co nám jen ubližuje a ničí nás, tak to vůbec není pravda a zánět je jedna z nejlepších funkcí organismu, jak nás ochránit před zničujícím a neustále útočícím prostředím, ve kterém musíme žít.